Klik op een omslag om naar Google Boeken te gaan.
Bezig met laden... Die Jagd nach der Liebe (1904)door Heinrich Mann
Geen Bezig met laden...
Meld je aan bij LibraryThing om erachter te komen of je dit boek goed zult vinden. Op dit moment geen Discussie gesprekken over dit boek. geen besprekingen | voeg een bespreking toe
Geen bibliotheekbeschrijvingen gevonden. |
Actuele discussiesGeenPopulaire omslagen
Google Books — Bezig met laden... GenresDewey Decimale Classificatie (DDC)833.912Literature German literature and literatures of related languages German fiction Modern period (1900-) 1900-1990 1900-1945LC-classificatieWaarderingGemiddelde:
Ben jij dit?Word een LibraryThing Auteur. |
Relativně tuctový romantický příběh: on ji chce, ona jeho ne, někdo z nich asi bude muset umřít. Specifika: on je z bohaté měšťanské rodiny, o své materiální zajištění se nestará a vlastně je mu dost jedno, za co a proč utrácí. Koketuje s nihilismem a socialismem, touží po opravdové lásce. Zde první čtenářské zakopnutí: chce být silným skrze lásku ženy (dichotomie „silný - slabý“ je v textu velmi, velmi nadužívána, třeba je to zprostředkovaný vliv Nietzscheho filozofie, nicméně autorem nezpracovaný, jen dost povrchní). Ona je herečka, která to s divadlem myslí neuvěřitelně vážně, pro lásku k umění se stylizuje (možná transformuje) v chladnou, prakticky bezcitnou postavu, neschopnou milovat.
Nepřesný pocit divadelní hry jsem měla v průběhu celého textu; not my cup of coffee, přeromantizované, přestylizované, heroické, patetické, vznešené. Ale stále neodbytný pocit, že se vše děje téměř výhradně na povrchu. Prohřešky proti formě, kdy je myšlení postavy zprostředkováno a popsáno stejně, jako by mluvila nahlas - s ohledem na širší literární kontext pochopitelné, nicméně to jen dál přispívá k zastarávání textu.
Proč by se to mělo dnes číst? Snad jako instrument, katalyzátor napětí, jinak zde nic moc neshledávám. Posledních 100 stran - Claudovo pobývání v Itálii - naprosto otřesné.
Autor se občas pokouší upozornit na dvojznačnost motivů, více či méně hystericky předkládá jednak předpokládanou interpretaci jevu hloupoučkými maloměšťáky a zvlášť pak pohled některé z postav, která pronikla pod buržoazní morálku a vidí (Claude, Ute, Franchiniová, občas i další), ale není to přesvědčivé. Není to ani důležité, protože text je bez pravdivostního obsahu, všechno je blábolení na stejné úrovni. ( )