Michael Cooper (2) (1930–2018)
Auteur van They Came to Japan
Voor andere auteurs genaamd Michael Cooper, zie de verduidelijkingspagina.
Werken van Michael Cooper
Tagged
Algemene kennis
- Officiële naam
- Cooper, Michael John
- Geboortedatum
- 1930
- Overlijdensdatum
- 2018-03-31
- Geslacht
- male
- Geboorteplaats
- London, England, UK
- Plaats van overlijden
- Honolulu, Hawaii, USA
- Woonplaatsen
- London, England, UK
Tokyo, Japan
Honolulu, Hawai'i, USA - Opleiding
- University of Oxford (PhD)
- Beroepen
- historian
journal editor - Organisaties
- Society of Jesus
Monumenta Nipponica (editor)
Asiatic Society of Japan (former president) - Prijzen en onderscheidingen
- Order of the British Empire (MBE)
Ordem de Merito
Leden
Besprekingen
Lijsten
Asia (1)
Misschien vindt je deze ook leuk
Gerelateerde auteurs
Statistieken
- Werken
- 5
- Leden
- 96
- Populariteit
- #196,089
- Waardering
- 4.0
- Besprekingen
- 2
- ISBNs
- 96
- Talen
- 2
Kdybyste toto upozornění přehlédli, mohli byste se svou chalupou špatně skončit, třebaže začínáte velice dobře — vyhledáváním odborné literatury a touhou po sebevzdělání.
Tahle knížka není ani tak odborná, jako spíš upřímná. Vznikala v letech, kdy se začala zdvihat mocná vlna chalupářství. V letech, kdy lidé jako by se rozkročili přes několik století najednou: zrozeni ve století dvacátém stojí jednou nohou v kosmickém, dvacátém prvním století, zatímco tou druhou, chalupnickou nohou, se opírají o devatenáctý či ještě dřívější věk doškových a šindelových střech svých pradědů. Od pondělního rána do pátečního odpoledne stojí za pultem, u elektronkových počítačů, soustruhů, řídicích pák či registratur a v pátečním podvečeru — obtěžkáni nevídaným množstvím převelkých a nesourodých zavazadel — navracejí se do časů F. L. Věka, M. D. Rettigové či rychtáře Vaváka. Jenomže se nepřevlékají za F. L. Věka, nýbrž do zednického, zahradnického či jinak hastrošovitého oblečení a až do nedělního podvečera zakoušejí dobrodružství, hrdinství, útrapy i velkolepost fyzické práce.
Chci jim — spolu s Vladimírem Renčínem — vzdát touto knížkou alespoň drobný dík. Za to, že po těch sobotách a nedělích zachránili více chalup, než kolik jich je ve všech evropských skansenech. Za to, že se upřímně a bez proklamací naučili ctít a obdivovat práci lidských rukou. A že se naučili v tichých stěnách svých staronových stavení ani ne tak odpočívat, jako spíš přemýšlet.
Kdyby se naučili jenom tohle, byl by to dostatečný důvod, abychom my dva sedli ke svým stolům a připravili jim s nesmělým, ale vděčným srdcem tyto stránky. Už proto, že jsme jedněmi z nich.… (meer)